Loni, když jsem šel na Ivančenu, bylo venku kolem nuly. V nižších polohách rozbředlý sníh, výše byl sníh ještě pěkný. Počasí mlhavé, pršela břečka. Když jsem viděl, v jakém počasí pár dobrodruhů z našeho oddílu přečkalo noc pod stanem, hned jsem začal přemýšlet o tom, že bych také chtěl zažít Ivančenu pod stanem.
Letos se mi sen vyplnil. Bohužel, nebo snad bohudík, bylo ale krásně. Výpravu jsem s Lenkou započal 20. 4. v Brně, odkud jsme vyjeli autem a za pár hodin jsme dorazili do Frýdlantu nad Ostravicí, kam jsme dorazili o pár minut dřív, než skupina, která jela vlakem. Ve Frýdlantu se naše cesty s Lenkou rozdělily, protože jsme se nabídli, že v našem autě uschováme bagáž, aby se s ní nemuseli nocležníci z tělocvičny táhnout na Ivančenu, Lysou horu a zpět. Já se vydal s Kubou, Dádou, Máslem, Gabčou, Bárou a Terkou na večerní výšlap na louku pod Ivančenu. Lenka zůstala s druhou polovinou výpravy spát v tělocvičně.
Na louku jsme rychlejším krokem došli asi za 80 minut. Za svitu čelovek jsme postavili stan, posvačili a vzhledem ke krásnému počasí se rozhodli spát pod širákem a stan využít jen na uskladnění věcí. V noci nebylo ani mráčku a tak jsem si užíval krásný výhled na světýlka vzdálených vesniček a ještě vzdálenějších hvězd, měsíce a občas i nějakého hořícího vesmírného kamení a zanedlouho usnul.
Ráno jsme se probudili asi v 7 hodin, posvačili, sbalili se a před 8. hodinou nás už nohy nesly na Ivančenu, kam jsme dorazili asi za 40 minut. U mohyly jsme sundali těžkou bagáž a čekali jsme na zbytek výpravy, která nocovala v tělocvičně. Abychom si čekání zkrátili, tak jsme hráli různé hry u mohyly, fotili fotky a hledali téměř vyschlou studánku. Krátce před jedenáctou dorazila naše druhá polovina a část se rovnou odebrala na mši, která se koná pod širým nebem a je to vskutku pěkný zážitek. Po mši jsme se s Lenkou oddělili od zbytku skupiny a vydali jsme se na výšlap Lysé hory. Na Lysé jsme něco malého pojedli, vyfotili pár fotek a potkali jsme se zbytkem skupiny, jak čekají na oběd a domluvili jsme se s nimi, že se s Lenkou vydáme dřív na zpáteční cestu, abychom jim stihli přivézt batohy zavčas na nádraží. Nakonec nás výprava ještě dohnala v Ostravici na nádraží a vydali jsme se vlakem do Frýdlantu, kde měli něco přes hodinu času, než jim jel spoj domů. Někdo čas využil pro nákup v obchodě, my jsme s Lenkou zašli pro auto s věcmi a se všemi jsme ještě posvačili. Doprovodili jsme je k vlaku a tam se naše cesty rozešly.
Další rok znova!