Tento rok jsme s Pavlem jeli autem, ve Frýdlantu jsme se rozdělili, jedna skupinka šla pod stan, Slída, Adla a já se třemi malými kluky jsme šli do tělocvičny. Přišli jsme asi v osm, v tělocvičně bylo doslova pár lidí, a tak jsme si přivlastnili žíněnky a vybrali místo. Pak jsme se šli projít. Celkově bylo v tělocvičně
asi 150 vedoucích a dětí rozmístěných po okrajích tělocvičny, ve druhé tělocvičně na tom byli dost podobně. Byli jsme docela unavení a holkám se podařilo usnout, ale mně ne. V tělocvičně byl dost velký hluk. Asi o půl dvanácté někdo zhasl světla. Hodně mě rozčílilo, že pro spoustu vedoucích to nebyl signál, aby zmlkli a šli spát, ale prostě nažhavili svítilny na mobilu a pokračovali vesele dál. Přišlo mi to nefér vůči těm nejmenším. Kolem půlnoci se stal zázrak, někomu se podařilo celou tělocvičnu nějak uklidnit a tak jsme všichni mohli usnout.
Ráno všichni vstávali v sedm, my jsme se vyspali dobře. V osm jsme vyrazili na Ivančenu. Šli jsme pohodově s přestávkami, venku bylo kolem 23 stupňů. Kolem desáté jsme došli na louku, kde naše druhá polovička skupinky v noci spala, ale nikdo z nich tam už nebyl. Bylo fajn, že spousta oddílů hrála nějaké hry, shodli jsme se na tom, že příští rok bychom něco taky měli vymyslet. Cestou se k nám přidávali jiní vedoucí, aby si pokecali, takže cesta rychle utekla a o půl jedenácté jsme byli na Ivančeně, dostali jsme placky, koupili si nášivky a v příjemném stínku lesíka čekali na mši. Docela mě mrzelo, že jsem si nezvala alespoň oddílové triko, nebyl tam téměř nikdo v neoddílovém. Mše začala v jedenáct hodin a až na výjimky se všichni skauti zapojili, modlili se a zpívali. Ve dvanáct jsme vyrazili k Ivančeně. Bylo tam na tak malou plochu hodně lidí, takže jsem mohylu skoro ani neviděla. Měli jsme málo času, takže jsme se jen my dva s Pavlem přesunuli na Lysou horu. Tam nás čekal neobyčejný výhled, takovou viditelnost jsem na Lysé ještě nezažila, byly vidět dokonce i Vysoké Tatry. Dali jsme si oběd (dělají tam výborný borůvkový knedlík) a spokojeně pádili do Ostravice. Cesta dolů trvala asi hodinu, na nádraží jsme počkali na zbytek skupinky. Vláčkem jsme dojeli zpátky do Frýdlantu, tam jsme si ještě na hodinu sedli do trávy a odpočívali. Pak jsme se rozloučili s ostatními a jeli jsme domů.